Půl roku bez sociálních sítí

Za poslední půlrok jsem prošel psychicky náročným obdobím, kdy na pozadí proběhl slet desítek událostí, které bylo lepší nesdílet, a vyřešit interně. Během této přestávky jsem získal spoustu času přemýšlet o základních otázkách. Na řadu z nich již nyní odpověď mám, u zbytku jsem pochopil, že na konkrétní odpovědi až tolik nezáleží a je lepší nechávat věci otevřené tak, jak jsou. Vždycky to nějak dopadne - ne vždy dobře, zato bude řešení stabilní.

Během této pauzy jsem prožil také události a uvědomění, které s vámi sdílet nechci.

Pokud máte trochu času, budu rád, když společně projdeme zevrubně aspoň pár témat, které by v tomto příspěvku měly zaznít. Řada z nich byla předmětem přestávky, která pomohla znovu objevit vnitřní klid.

Lidé a lajky na sociálních sítí neexistují. Nejde o skutečné přátele

Zajímalo mne, kolik kontaktů, které znám jen jako ikonku někde na internetu, může člověk zajímat a kdo je skutečný kamarád. Jednoho dne jsem si jednoduše deaktivoval uživatelský účet tady na Facebooku, ale s možností napsat soukromou zprávu přes Messenger. Z 20 odbavených zpráv denně se najednou stalo 5 zpráv měsíčně, kdy někdo napsal, protože si sám vzpomněl. Pak si můžete začít myslet, že nikomu nechybíte a musíte se vlastně pořád připomínat a vnucovat. Tahle hra mě nebaví.

Závěr: Lidi z internetu ve skutečnosti často nezajímáte a konzumují váš obsah jen povrchně. Lidé si hodně vybírají, co budou číst a získat vybudovanou pověst můžete ze dne na den. Lajky, sdílení a komentáře na sociálních sítí neodráží realitu našeho světa. Kamarádi z internetu nejsou vaši skuteční přátelé. Neinvestujte čas do činností, které nepřináší téměř žádné výsledky a nelze z nich v budoucnu těžit. Pokud budete tvořit obsah pro sociální sítě, tak důvod, proč vám budou lidé psát, je převážně ten, že sami něco potřebují, ale neposkytují žádnou protihodnotu. Reakce na takové zprávy vám v dlouhodobém měřítku přinese relativně málo.

Těch nejlepších výsledků jsem často dosáhl tou nejjednodušší a přímočarou cestou

Ať už jde o obchodní kontakty, přátele a příležitosti. Za 10 let používání sociálních sítí jsem získal pouze 3 relevantní klienty/kontakty ze sociálních sítí. Všechno ostatní bylo z jiných zdrojů, jako je například web, osobní doporučení nebo srazy v reálném světě. Lidé sociální sítě často přeceňují.

Sociální sítě beru jako fake reklamu na život

Jen velmi málo lidí sdílí, co se skutečně děje a co si myslí. Zejména Instagram vnímám spíše jako přehlídku životních úspěchů, kdy si lidé vzájemně lajkují fotky s pocitem, že by takový život chtěli žít také.

Větší smysl mi dává nehrát masku a sdílet věci takové, jaké jsou. Vím, že sdílení negativních věcí je často důvod, proč konkrétní lidi přestávám sledovat, na druhou stranu to z nás dělá reálné lidi.

Tento rok se hodně zaměřuji na zážitky v reálném světě a opravdu to stojí za to. Doporučuji vyzkoušet. ;)

Nečtu příspěvky ostatních lidí a jen některé komentáře

Lidi můžete hodně hrubým filtrem rozdělit na skupiny "Creator" a "Consumer". Pro mě osobně je zajímavá spíše první skupina, protože přináší reálné hodnoty a posouvá svět kupředu. Vím, že ne každý chce tvořit věci a posouvat je kupředu, což je naprosto validní pohled na život, ale docela nuda.

Před pauzou od sociálních sítí jsem často velmi špatně snášel kritické komentáře, kterých začalo přibývat. Člověk na jednu stranu chce stále validovat své názory a pohledy na svět, na druhou stranu nechce žít ve světě, kde se snaží a pokaždé dostane akorát kritiku.

Závěr: Přijde mi jako naprosto legitimní postup některé lidi blokovat. Ne každá kritika je prospěšná. Při hodnocení zpětné vazby dávám největší důraz na to, kdo komentář píše, než na jeho skutečný obsah. Sice to teoreticky může znamenat ignorování člověka, který má pravdu, ale je nevýznamný - na druhou stranu těchto případů je tak málo, že nedává smysl kvůli tomu přezkoumávat všechno. S moderováním diskuse jsem naprosto v pohodě. Rád chodím na sítě, kde se pohybují lidé, kteří umí argumentovat k věci a umíme se navzájem posunout.

Hrdinství a hodnota

Je zajímavé sledovat trendy, co je na sociálních sítí populární, a co má skutečnou hodnotu, ale malý dosah.

Než hledat umělé hodnoty v kráse, povrchní zábavě a trendům, mi dává mnohem větší smysl sledovat a komunikovat s lidmi, kteří dělají to, co je naplňuje a jsou s tím sami v pohodě. Problém těchto lidí je zejména v tom, že často žijí v ústraní, nebo nevystupují online, takže je těžké získávat kontakty. Na druhou stranu o to hodnotnější to pak je.

Opravdovost a upřímnost je větší hodnota, než hrdinství online. Dokud toto nepochopíte, nemůžete zažít pocit skutečného štěstí a flow.

Upřímnost vůči druhému, i když to raní

V roce 2022 jsem se dostal naplno k Reactu. Vlastně mě k tomu dokopal kamarád Pavel, který tím pomohl přeskočit třeba 3 roky postupného prozkoumávání a prošlapávání slepých cestiček. Během půl roku jsem se do určité úrovně dokázal naučit React, související Next.js framework, Vercel, Redux, a desítky knihoven.

Vlastně to byl okamžik, kdy postupně začínám opouštět svět PHP, Vue (které je pořád dobré, ale zdaleka ne jako React) a hlavně zahazovat starý kód.

Tento proces hodně vnitřně bolel. Jako opravdu hodně.

Po 10 letech vývoje v podstatě jedné hlavní technologii najednou začínáte přemýšlet o tom, jak zahodit většinu staré práce a přitom naštvat co nejméně lidí.

Najednou totiž člověk stojí před otázkou, jak vysvětlit, že se situace změnila, a řešení, které ještě minulý rok prezentoval jako nejlepší, je vlastně deprecated (zastaralé) a měli byste přejít na něco jiného. Tato kapitola vedla k nejednomu sporu, kdy jsem byl nejednou označen za ****.

Na druhou stranu se v dlouhodobém horizontu vyplatí nelhat a spíše říct nepříjemnou pravdu, přijít o některé klienty a jít dál, než hrát masku, která vás bude vnitřně pomalu užírat, až vás zničí.

Opustit 6 klientů výměnou za 2 velké je praktické řešení

Před rokem jsem se potýkal s problémem, kdy jsem dodával klientovi e-shopové řešení, které jsem nedokázal již dál financovat z vlastních zdrojů a zároveň klient neměl dostatek prostředků pro zaplacení fulltime vývojáře. Bohužel šlo o moji chybu, protože jsem řešení původně nabídl jako hotový ekosystém, který může používat jen za poplatek z pronájmu.

Obecně problematiku rychlého skoku do podnikání v mladém věku vnímám dost dvousečně.

Na jednu stranu si tím člověk velmi rychle vybuduje celkem solidní přehled o různých věcech ve světě, získá velký návyk pracovat a řešit problémy. Na druhou stranu mu chybí zkušenost, pragmatický pohled na věc a prostě "střílí". V roce 2019 jsem procházel obdobím, kdy bylo málo relevantních zakázek, které zvládnu dodat sám, tak jsem hodně riskoval a některé případy se nevyplatily. Například již zmiňovaná chyba s nabídkou kompletního řešení v oblasti, které člověk rozumí jen z některých pohledů.

Osobně si myslím, že podnikání je stále nejlepší start kariéry, když víte, co děláte a co chcete. Je to jedna z mála možností, jak se nedostat do Krysího závodu (za předpokladu, že tam nechcete dobrovolně), a jak být i za pár let stále relevantní. Skoro nikde jinde se nenaučíte brát za věci zodpovědnost a skutečně dodávat, i třeba nedokonale, ale dodávat. Současnou mladou generaci vývojářů (resp. konkrétní kusy, které znám), kteří se nechávají zaměstnat, nebo jsem s nimi spolupracoval, vnímám z pohledu spolehlivosti velmi nestabilně. Možná si tohle myslí každá generace o té následující, ale to už nedokážu rozhodnout.

Podnikání mi hodně vzalo z osobního života a zážitků. Zaplatil jsem trochu zdravotním stavem. Na druhou stranu se to hodně vyplatilo i za cenu toho, že jsem bohužel občas něco rozbil.

Závěr: Musíte se naučit žít s tím, že hodně věcí rozbijete. Když budete zodpovědná osoba za projekt, budete řešit problémy, o kterých se vám předtím ani nesnilo. Teprve až s podnikáním a dodávkou velkých projektů pochopíte, jak jsou věci ve skutečnosti vnitřně komplexní. Jednoduchá bagatelizace nebo škatulkování zkrátka nedává smysl. Až budete na nějakou firmu nadávat, že něco pokazili nebo něco nefunguje, tak si vždycky vzpomeňte na to, jak velkou míru komplexity musí vnitřně řešit.

Poučení: Pokud se plánujete živit agenturním způsobem, vždy předem informujete klienta, jaká jsou rizika. Co se stane když. Jaká je pravděpodobnost, že projekt dokážete dodat tak, jak slibujete. Vždycky kompetenci ke konkrétnímu projektu dokládejte referencí na jiný projekt, který jste v minulosti řešili. Pokud řešíte nový typ projektu, kde si nejste jistí úspěšností dodávky, je férové to klientovi říct dopředu, i když to může znamenat, že dá zakázku někomu jinému. Sice v tu chvíli přijdete o prachy, ale nepřijdete o stovky hodin přesčasů, kdy budete řešit průsery, z kterých nevíte, jak ven.

Zkušenost: Nikdy nebudete dobří, pokud si neuděláte spoustu vlastních chyb a neúspěchů. Musíte pochopit, že to je součást cesty. Pokud můžete, konzultujte vaše nápady a závěry s někým, kdo je relevantní v oboru. Nikdy neplánujte projekt tak, že pravděpodobný neúspěch může někoho poškodit. Do projektu nikdy nezvěte víc jak 30 % juniorů, dopadne to špatně.

Závěr

Pro napsání tohoto článku volím záměrně období dovolených, aby měl spíše menší dosah. Důvod je ten, že se dostane k menší skupině lidí, jejichž komentáře si číst nechci. Facebook má totiž tendenci příspěvek ukazovat lidem, o kterých ví, že mají jiný názor na věc, než vy a vyvolávám tím diskuzi.

V posledním půlroce jsem poznal partu opravdu hodně fajn lidí. Zajímavé na tom je právě ten fakt, že se to stalo mimo sociální sítě. Vlastně mě začíná hodně bavit poznávat lidi osobně. Když totiž otevřu profil nějakého člověka z diskuse, tak na mě často působí množství jeho přátel, reference, pracovní zkušenosti a podobně - zkrátka rovnou prodává. Když se ale potkáte někde osobně na akci nebo ve firmě, tak nevíte o druhém nic. Zbývá už jenom to, jak se k vám chová, jak reaguje na otázky, jak diskutuje a jaké má pohled na konkrétní věci, které zrovna řešíte. Najednou přetvářka a umělá "reklama" z internetu přestává fungovat a nezbývá nic jiného, než být upřímný a opravdový.

Ona opravdovost je totiž něco, co internetu opravdu hodně chybí a vždycky bude.