Dědičnost a viditelnost v OOP

Jedna ze základních vlastností Objektově orientovaného programování je **dědičnost** a zapouzdření. Díky těmto vlastnostem budete schopni snadno budovat složité aplikační logiky se zachováním dobré čitelnosti implementace.

Princip dědičnosti

Dědičnost vyjadřuje, že implementace jedné třídy vychází z jiné. V terminologii OOP hovoříme o potomkovi (třída, která dědí) a předkovi (třída, kterou dědíme).

V obecné rovině dědičnost funguje tak, že potomek získá všechny vlastnosti předka, které buď přijme přesně tak, jak je měl předek, nebo je vlastním způsobem upraví, případně úplně přepíše a použije vlastní implementaci.

Použití tohoto přístupu je velmi široké a dědičnost využívá řada návrhových vzorů.

Reálné použití dědičnosti - presentery v aplikaci

Dědičnost se výborně hodí pro návrh tzv. presenterů, což je speciální druh třídy reprezentující propojovací logiku v návrhovém vzoru MVC.

Mějme například trojici stránek Homepage (hlavní strana), Contact (kontaktní informace) a Login (přihlášení).

Při implementaci jednotlivých stránek se bude velká část logiky opakovat (například přijmutí requestu, sestavení URL, vykreslení šablony a odeslání výsledného HTML). Je proto výhodné implementovat jednoho předkat s touto logikou a v potomcích ji pouze použít.

Začneme nejprve definici předka (na názvu třídy nezáleží, používám konvenci z Nette frameworku):

abstract class BasePresenter
{
   public function link(string $route, array $params = []): string
   {
      // implementace metody pro sestavení URL
   }

   public function renderTemplate(string $path, array $params = []): string
   {
      // vykreslovací logika šablony
   }
}

Při definici třídy jsem použil nové klíčové slovo abstract, které říká, že třída BasePresenter je abstraktní. To znamená, že nepůjde vytvořit instance a musíme ji použít jenom tak, že ji bude jiná třída dědit a implementovat. Abstrakce má ještě další užitečné výhody, o kterých si povíme později. Abyste třídu mohli dědit, tak nemusí být abstraktní - jde jen o jedno z možných nastavení.

Nyní již můžeme implementovat druhou třídu, například HomepagePresenter:

final class HomepagePresenter extends BasePresenter
{
   public function run(): void
   {
       // vykreslovací logika
       $this->renderTemplate('homepage', [
          'contactLink' => $this->link('Contact:default'),
       ]);
   }
}

Nyní máte funkční třídu HomepagePresenteru. Všimněte si, že je třída final, což znamená, že již dál nepůjde dědit a zaručíme si tím, že metody budou použity přesně tak, jak jsme je uvedli.

Při implementaci třídy jsme vytvořili novou metodu run(), kterou umí obsluhovat pouze HomepagePresenter. Uvnitř metody voláme metodu renderTemplate() a link(), kterou třída neobsahuje. To ale ničemu nevadí, protože klíčovým slovem extends říkáme, odkud se mají metody podědit a proto se použijí ty.

Díky dědičnosti jsme dokázali docílit znovupoužitelnosti kódu, protože jednou napsané metody můžeme použít na více místech.

Přepsání implementace konkrétní metody

Velmi často se může hodit přepsat chování konkrétní metody při dědičnosti. Pokud bychom chtěli například změnit chování metody link() z předchozího příkladu v ContactPresenteru, bude to vypadat takto:

final class ContactPresenter extends BasePresenter
{
   public function run(): void
   {
      // vykreslovací logika
      echo $this->link('Homepage:default', []);
   }

   public function link(string $route, array $params = []): string
   {
      return 'https://baraja.cz';
   }
}

Implementaci přepíšeme jednoduše tak, že metodu definujeme v potomkovi znovu a přepíšeme tělo metody. Důležité je splnit rozhraní a implementovat stejné vstupní argumenty.

Viditelnost při dědičnosti

Někdy by se nám hodilo při dědičnosti některé metody ukrýt a použít jen interně. Případně umožnit použít jen při dědičnosti a ne jako veřejné rozhraní.

Obecně proto existuje několik jednoduchých pravidel viditelnosti. Metody označíme slovem public, protected nebo private, přičemž pravidla viditelnosti jsou následující:

• public metody může kdokoli zavolat odkudkoli, tedy při vytvoření instance předka i potomka.
• protected metody může zavolat jen předek nebo potomek, nelze je ale zavolat z veřejného rozhraní při vytvoření instance. Jde o interní metody pro dosažení dědičnosti (vhodné použití je například na metodu link() v předchozím příkladu).
• private metody může zavolat jen aktuální třída bez ohledu na nastavení dědičnosti a veřejného rozhraní.

Změna viditelnosti za běhu

V hodně specifických případech se může hodit změnit viditelnost metody za běhu a tu následně zavolat. Toto používají například různé knihovny typu Doctrine.

Pro změnu viditelnosti pak použijeme nativní třídu ReflectionClass, kterou implementuje samotné PHP.

Jan Barášek   Více o autorovi

Autor článku pracuje jako seniorní vývojář a software architekt v Praze. Navrhuje a spravuje velké webové aplikace, které znáte a používáte. Od roku 2009 nabral bohaté zkušenosti, které tímto webem předává dál.

Rád vám pomůžu:

KontaktSpolupráce