Příběh z roku 2017: Pracujete jako hlavní vývojář v agentuře, a ve správě máte cca 300 různě velkých projektů, které firma za tu dobu vyvinula. Většina z nich je jednoduchá Nette aplikace, kde je do 10 šablon, pár formulářů a databázové tabulky. Nic extra. O projektech toho zas tolik nevíte, protože každý vyvinul trochu jiný dodavatel, lidé se ve firmě střídají, a vy doufáte, že to nějak dáte. Protože firma hodně optimalizuje náklady, tak v té době hostuje třeba 50 projektů na jednom serveru.
Najednou za vámi přiběhne projekťák, že jeden z důležitých klientských webů přestal fungovat. Na místo reálného webu se zobrazuje černá obrazovka, a tam různé texty o tom, že byl web napaden hackerem, a má přístup k celému serveru.
Ještě jednou připomínám, že o architektuře a obsahu projektů toho zas tolik nevíte (a ani validně vědět nemůžete), a mnoho projektů běží na jenom serveru. Projekťák na vás tlačí, že web musí fungovat, a vy přitom nevíte, jaký je rozsah útoku a kam všude se útočník dostal, a jestli existují zadní vrátka z minulosti.
Jak se rozhodnete?
Jan Barášek Více o autorovi
Autor článku pracuje jako seniorní vývojář a software architekt v Praze. Navrhuje a spravuje velké webové aplikace, které znáte a používáte. Od roku 2009 nabral bohaté zkušenosti, které tímto webem předává dál.
Rád vám pomůžu:
Nabízím trénink vývojářů, konzultace, školení a analýzu návrhových vzorů. Osobně v Praze nebo online.
Napište mi, pokud si nevíte rady.
Lektor: Jan Barášek
Články píše Jan Barášek © 2009-2024 | Kontakt | Mapa webu
Status | Aktualizováno: ... | cs